Vítejte ! [ Přihlášení ] 
Tuhle knížku jsem dostala dvakrát. Poprvé před třiceti lety. A podruhé letos, když mi ji náš děda, celou ohmatanou a potrhanou, donesl z garáže. Už jsem ani nedoufala, že tam někde bude, takže si dokážete představit tu radost. Dvakrát sedm pohádek je totiž skvost. Patří mezi kousky, které v rodinách po generace tvoří kvalitní jádro dětské knihovničky. Pokračovat ve čtení …
Prcek z plen nespěchal. Já byla taky v klidu. Jenže pak ho přijali do školky. V našem společném životě se tak loni na jaře objevil první deadline a já jsem zareagovala tak, jak mívám v podobných situacích ve zvyku. Nakoupila jsem odbornou literaturu. Včetně téhle publikace. Co si o ní myslím?
Prostorová leporela Rudolfa Lukeše plná zvířátek vznikla před dlouhými desetiletími. U nás ovšem letos vychází úplně poprvé. Proč? Protože jejich autor kdysi roztrhal přihlášku do KSČ. Ale teď jsou tady. A jsou nádherná.
Po roce je tu zas! Prosinec a s ním náš Vánoční punč. Adventní soutěž o ty nejkrásnější knížky, která se už loni setkala s velikým ohlasem. Jenže letos jsme se nějak víc rozjeli, a tak toho pro vás máme opravdu plný kotel. Chtěli byste vyhrát skvělé Mapy, Hravouku nebo Horáčkovu The Greedy Goat? Zkuste štěstí!
Zima oficiálně skončila a ani letos jsme si sněhu moc neužili. Ale aby se neřeklo, že jsem nevděčná, na rozloučenou s ní vám ukážu jedno nádherné zimní leporelo. A především jeho autora. Josef Křešnička, v té době noční hlídač v JZD, psal pro děti rád. Hodně. A krásně.
Tahle knížka byla jako zjevení. Poté, co u nás v polovině osmdesátých let vyšla, získala si srdce snad všech malých čtenářů. Jednoduchá, vtipná, chytrá. Prostě Ema. Co je na ní tak neobyčejného?
