Vítejte ! [
Přihlášení ]
Souboje barev jsou po Knížce a Barvách třetím počinem Hervého Tulleta, který vyšel v češtině. Už měkké desky naznačují, že tohle není ani tak kniha, jako spíš pracovní sešit. Tullet totiž chce, abyste dali dětem pastelky a nechali je vydovádět se. Pokračovat ve čtení …
Tulletománie mě nijak zvlášť nezasáhla. Přiznávám, že nemáme doma ani Knížku, ani Barvy. Netvrdím, že nejsou hezké nebo že Hervé Tullet není kvalitní autor. Jenže já to prostě takhle mám. Když je něčeho všude plno, podvědomě se tomu vyhýbám. A kdyby se teď začaly nosit rudé minisukně, just si oblíknu dlouhatánskou černou. No, ale pak jsem se šla podívat na nějaké knížky do Hamleys a tam měli tuhle záležitost. Pokračovat ve čtení …
Prcek z plen nespěchal. Já byla taky v klidu. Jenže pak ho přijali do školky. V našem společném životě se tak loni na jaře objevil první deadline a já jsem zareagovala tak, jak mívám v podobných situacích ve zvyku. Nakoupila jsem odbornou literaturu. Včetně téhle publikace. Co si o ní myslím?
Prostorová leporela Rudolfa Lukeše plná zvířátek vznikla před dlouhými desetiletími. U nás ovšem letos vychází úplně poprvé. Proč? Protože jejich autor kdysi roztrhal přihlášku do KSČ. Ale teď jsou tady. A jsou nádherná.
Po roce je tu zas! Prosinec a s ním náš Vánoční punč. Adventní soutěž o ty nejkrásnější knížky, která se už loni setkala s velikým ohlasem. Jenže letos jsme se nějak víc rozjeli, a tak toho pro vás máme opravdu plný kotel. Chtěli byste vyhrát skvělé Mapy, Hravouku nebo Horáčkovu The Greedy Goat? Zkuste štěstí!
Tahle knížka byla jako zjevení. Poté, co u nás v polovině osmdesátých let vyšla, získala si srdce snad všech malých čtenářů. Jednoduchá, vtipná, chytrá. Prostě Ema. Co je na ní tak neobyčejného?
Zima oficiálně skončila a ani letos jsme si sněhu moc neužili. Ale aby se neřeklo, že jsem nevděčná, na rozloučenou s ní vám ukážu jedno nádherné zimní leporelo. A především jeho autora. Josef Křešnička, v té době noční hlídač v JZD, psal pro děti rád. Hodně. A krásně.
