Nakreslím si dům

Lucie Recenze, Vintage 11.5.2015

Tuhle záležitost máme doma hodně rádi. V době, kdy jsme ještě používali přebalovací pult, jsem na něm shodou okolností měla právě tohle leporelo připravené v pohotovosti. To aby se dítě zrovna v tom nejnevhodnějším okamžiku nezačalo nudit a zdrhat. A zatímco jsem se natahovala pro čistou plenu, přeříkávali jsme si: „Nakreslím dům s komínem. Kdopak bude bydlet v něm? Ve světnici táta s mámou…

Kde se u nás doma vzalo? Na začátku byl zas jeden z těch okamžiků, kdy se probíráte haldou knížek v antikvariátu a najednou mezi nimi vykoukne jedna, kterou jste už přece někde viděli… Tak ji otevřete a do prčic, je to tak! V dětství jste ji museli číst stokrát, tisíckrát, protože si najednou vybavujete všechny obrázky a dokonce i útržky textu. Pamatuji si ty mřížky na peřinách, trepky pod postelí, ušáky staroušků, i děti třímající příbory… Vynikající Helena Zmatlíková.

Jak jsem posléze zjistila, leporelo vyjelo z tiskárny poprvé v roce 1978. A to jak ve slovenštině, tak i v českém překladu. Text Juraje Háje pro tento účel přebásnil překladatel a básník Jiří V. Svoboda, který se dětské literatuře věnoval soustavně. Kromě slovenštiny zvládal i francouzštinu, němčinu, ruštinu, litevštinu nebo ukrajinštinu. Tentokrát neměl moc těžkou práci.

Autorem textu slovenského originálu je, jak už jsem zmínila, Juraj Háj. Pod tímto pseudonymem se ovšem skrýval Dušan Roll, jenž v době vydání leporela právě opouštěl post zástupce šéfredaktora vydavatelství Mladé letá. Za téměř dvacet let svého působení v redakci dal vzniknout úctyhodné kopě knížek pro nejmenší. Ani poté se ale dětské literatuře nepřestal věnovat – právě naopak: Neúnavně ji propagoval a v 80. letech byl dokonce na tokijském kongresu zvolen prezidentem IBBY. Před sedmi lety za své zásluhy o kulturní rozvoj obdržel slovenské státní vyznamenání. A vůbec – vysvětlí mi někdo, proč tenhle člověk nemá své heslo ani na slovenské Wikipedii?

Vydání, které jsem si v euforii odnesla z holešovického antikvariátu – z toho, který je tak zarovnaný komíny knih, že když do něj vejdete, majitel volá: „Zůstaňte stát, já si pro vás dojdu!“ a podle toho, co sháníte, vám vlastním tělem proklestí cestu mezi stohy literatury, vázami, obrazy i Dikobrazy k patřičnému regálu -, vyšlo v roce 2003 v Knižním klubu. Ale dlouho předtím leporelo vyjíždělo z tlačiaren v trošku jiném formátu. V podobě skládaného leporela existovalo Nakreslím si dům minimálně prvních deset let.

Na což jsem přišla taky náhodou a taky v antikvariátu, i když jiném… Jistě, že když už jsem ho objevila, koupila jsem si to skládané z přelomu 70. a 80. let ze zájmu taky. Stálo pár desetikorun. Až teď pohledem do hlubin antikvariátních e-shopů zjišťuji, že v některých se prodává i za 400 Kč. Uf.

Pamatujete si Nakreslím si dům taky? Slovensky nebo česky? Nebo vám nejvíc utkvěly obrázky, tak jako mně?