Nakreslím si dům
Tuhle záležitost máme doma hodně rádi. V době, kdy jsme ještě používali přebalovací pult, jsem na něm shodou okolností měla právě tohle leporelo připravené v pohotovosti. To aby se dítě zrovna v tom nejnevhodnějším okamžiku nezačalo nudit a zdrhat. A zatímco jsem se natahovala pro čistou plenu, přeříkávali jsme si: „Nakreslím dům s komínem. Kdopak bude bydlet v něm? Ve světnici táta s mámou…
Kde se u nás doma vzalo? Na začátku byl zas jeden z těch okamžiků, kdy se probíráte haldou knížek v antikvariátu a najednou mezi nimi vykoukne jedna, kterou jste už přece někde viděli… Tak ji otevřete a do prčic, je to tak! V dětství jste ji museli číst stokrát, tisíckrát, protože si najednou vybavujete všechny obrázky a dokonce i útržky textu. Pamatuji si ty mřížky na peřinách, trepky pod postelí, ušáky staroušků, i děti třímající příbory… Vynikající Helena Zmatlíková.
Jak jsem posléze zjistila, leporelo vyjelo z tiskárny poprvé v roce 1978. A to jak ve slovenštině, tak i v českém překladu. Text Juraje Háje pro tento účel přebásnil překladatel a básník Jiří V. Svoboda, který se dětské literatuře věnoval soustavně. Kromě slovenštiny zvládal i francouzštinu, němčinu, ruštinu, litevštinu nebo ukrajinštinu. Tentokrát neměl moc těžkou práci.
Autorem textu slovenského originálu je, jak už jsem zmínila, Juraj Háj. Pod tímto pseudonymem se ovšem skrýval Dušan Roll, jenž v době vydání leporela právě opouštěl post zástupce šéfredaktora vydavatelství Mladé letá. Za téměř dvacet let svého působení v redakci dal vzniknout úctyhodné kopě knížek pro nejmenší. Ani poté se ale dětské literatuře nepřestal věnovat – právě naopak: Neúnavně ji propagoval a v 80. letech byl dokonce na tokijském kongresu zvolen prezidentem IBBY. Před sedmi lety za své zásluhy o kulturní rozvoj obdržel slovenské státní vyznamenání. A vůbec – vysvětlí mi někdo, proč tenhle člověk nemá své heslo ani na slovenské Wikipedii?
Vydání, které jsem si v euforii odnesla z holešovického antikvariátu – z toho, který je tak zarovnaný komíny knih, že když do něj vejdete, majitel volá: „Zůstaňte stát, já si pro vás dojdu!“ a podle toho, co sháníte, vám vlastním tělem proklestí cestu mezi stohy literatury, vázami, obrazy i Dikobrazy k patřičnému regálu -, vyšlo v roce 2003 v Knižním klubu. Ale dlouho předtím leporelo vyjíždělo z tlačiaren v trošku jiném formátu. V podobě skládaného leporela existovalo Nakreslím si dům minimálně prvních deset let.
Porovnání obou formátů. Větší z roku 2003 (KK), napravo 1980 (Mladé letá).
Na což jsem přišla taky náhodou a taky v antikvariátu, i když jiném… Jistě, že když už jsem ho objevila, koupila jsem si to skládané z přelomu 70. a 80. let ze zájmu taky. Stálo pár desetikorun. Až teď pohledem do hlubin antikvariátních e-shopů zjišťuji, že v některých se prodává i za 400 Kč. Uf.
Pamatujete si Nakreslím si dům taky? Slovensky nebo česky? Nebo vám nejvíc utkvěly obrázky, tak jako mně?
citat tieto tvoje investigativne clanky je fakt pozitok. leporelo sice nepoznam ale Zmatlikovu mam aj ja z detstva navzdy zafixovanu v pamati (tie oci!).
Děkuju! Musím přiznat, že jsem na tebe zrovna spoléhala, že mi o Rollovi určitě něco zajímavého povíš! 😉
Ano, určitě jsme ho museli mít taky! Přestože mám většinu leporel po nás schovaných, tohle tam není, že bychom ho se sestrou úplně zničili?
Fíha! Ja o ňom viem len toľko, že je to synovec Maši Haľamovej, a to už je aký genofond. A pre mňa Zmatlíková znamená Spievajúca lipka – celé detstvo som chcela byť jedna z tých princezien s tými očami a blond vlasmi až po zem.
To o Maši Halamovej jsem nevěděla! Znám od ní Měcháčka – Fukáčka… Lipku si najdu, díky! 🙂
Víte jak dlouho to leporelo sháním?! Naposled jsem jej zahlédla v bazaru za 300,- Ale to už mi přišlo moc :-/
Já už jsem ho viděla bezmála za pětistovku, Kateřino, to už je velký průvan v peněžence… Zkuste se občas mrknout do zdejšího Bazaru, třeba se časem objeví 😉
Kateřino, tak už 🙂