Lucie Recenze 25.5.2015
Přemýšlím, jestli jsem dítěti už někdy v minulosti vědomě koupila podobně hloupé leporelo, nebo jde o premiéru. Berte to každopádně jako akt zoufalé matky, která potřebuje ratolest do konce léta zbavit plen, zatímco tato její snahy urputně sabotuje.

Abychom si vyjasnili situaci: Synátor hovoří v rozvitých větách, pozná všechny barvy, napočítá do dvaceti, přezpívá anglickou abecedu, do mičudy suverénně kope pravačkou i levačkou, ale souvislost mezi nutkáním na toaletu a toaletou samotnou mu prozatím stále uniká.

„Naštěstí je tady naše milé leporelo.“ Ehm.

Copak o to, pes plenku nenosí. Ale všimli jste si, že kálí na zem?
Leporelo Kamarád nočníček vydalo nakladatelství Fragment, které odnedávna spadá pod Albatros Media. Bohužel, kvalita Fragmentem vydávaných leporel se tím výš neposunula. Obrázky nic moc a text je – až na dvě až tři pasáže – regulérní průšvih. Pakliže se ale leporelu podaří odplenkovat mi dítě, vše bude odpuštěno…

Tak rýmujeme, nebo nerýmujeme? Sama autorka zjevně neví.
Prcek se pohodlně usadil na nočník a leporelo jsme přečetli. Já s největším sebezapřením – prostě mi vadí, když si někdo myslí, že „táta“ a „kaká“ se uspokojivě rýmuje. A kromě toho, kdybyste se chtěli živit psaním knížek pro nejmenší, napsali byste „hurááá“?

Jasně, s plenou se totiž skotačit nedá. To jde skoro tak blbě jako s vložkou bez křidýlek.
Podala jsem herecký výkon hodný nominace na Thálii za činohru, abych dítě přesvědčila, že tak skvělou pomůcku jsem už léta neviděla a leporelo je hodno jeho pozornosti. Zatím mám ale pocit, že spíš než běžet k nočníku, kdykoli synek pocítí potřebu, ho leporelo postrčilo k názoru, že za každý úspěšný pokus by měl dostat lízátko. (Což jsme doma nikdy nepraktikovali a nehodláme s tím začínat, neb to považujeme za cestu do pekel.)

Prosím vás, té hygieny rukou na poslední stránce si žádné dítě nevšimne. Je tam lízátko.
Opravdu doufám, že je jen shodou náhod, že v době, kdy se nám doma objevil Kamarád nočníček, syn vynalezl novou kratochvíli: čurání na podlahu skrz vysokou jídelní židličku. Vůbec bych se totiž nedivila, kdyby to byla pomsta za stupidní tématickou literaturu.
Dobrý den,
chci vás ujistit, že v tom boji nejste vůbec sama 😀 Má dcera na nočníku seděla klidně půl hodiny, ale potřebu si vždy schovávala až do plínky. Tak jsem se radila s panem Googlem a našla toto: http://zlesa.blogspot.cz/2012/02/145.html Můžete si tam zdarma stáhnout a vytisknout jednoduchou knížečku s naprosto jasným a pravdivým dějem a herní bodový systém. V kombinaci s nevratným odebráním plínek (přes den) se moje dcerka do 3 dnů na nočník naučila!!!
Zdrávím a přeji mnoho úspěchu!
Míša z Brna
P.S.: Děkuji za váš blog. Velmi ráda ho čtu. Je inspirativní. 🙂
Z lesa je super, ale tohohle jsem si tam nějak nevšimla! Moc díky! Za tip i pochvalu! 😉
Nám se osvědčilo prostě sundat plínku i kalhoty doma, venku jen kalhoty. za tři týdny to bylo:)(a to bylo pořád řečí:vždyť mu nastydnou ledviny!(vždyť má ponožky mami, až nad kolena. to přežije!přežil….:)jsem zvědavá na druhého!
a ta knížka je super hrozná:)ale lízátko boduje!:)
Ještě nedávno jsem řešila podobný problém a knížka se mi dostala do ruky tuším v knihovně. Nezdála se mi hodna ani toho nákupu do knihovny:-( Nevím, jestli některé dítě motivuje k chození na nočník knížka nebo písnička, u nás to bylo moje cílené vysazování aspoň hned po spaní, kdy byla šance něco odchytit, pochválit a dát bonbón (zrovna jsme dostali jakési naprosto přírodní, bio a měkké, tak jsem toho prostě využila). Kupodivu zhruba po 2 týdnech mého usilovného snažení už dítko začalo spolupracovat a po dalším týdnu už přestalo i ten bonbón po vykonání potřeby vyžadovat. Těžko radit, každé dítě je jiné, každopádně já jsem moc ráda, že už to mám za sebou:-) Přeju, ať to také brzy zvládnete, ať už vám pomůže cokoliv!
Děkuju všem za podporu, za těch pár dnů se odehrál velký pokrok, ani nevím, co přesně bylo tím správným impulsem. Byli jsme na třídenním výletě na Vysočině a bez jediné nehody. Jsem ráda, že to leporelo budu zřejmě brzo moci s klidem věnovat někam do azyláku nebo dětského centra. Juch!
Knížku jsme dostali od babičky, která chtěla vzít výchovu do svých rukou. Četla si ji spolu s dcerou, zpovzdálí jsem poslouchala na půl ucha a tipovala průšvih. O den později jsem ji s dcerou četla sama. Babičku jsem pak urazila k slzám, když jsem o knížce prohlásila, že je stupidní. Nicméně na hodnocení trvám. Nevkusná obrázky, hloupá textem, špatná rýmy. Dceru hluboce zaujalo, že by se někdo mohl radovat z jejích výměšků, ale těžko říct, jak to přispělo k tomu, že se plen nakonec zbavila.
Milá Terezo, děkuju za komentář, babička to asi myslela dobře, ale opravdu je to průšvih. Náš Kamarád nočníček putoval při nejbližší příležitosti z domu, doporučuji tentýž postup i vám 🙂
Začínám se synem řešit stejný problém a chci vám jenom napsat, že jsem se při čtení vaší recenze pobavila, jak už dlouho ne 😀 Děkuji za ní a knihu raději obloukem obejdu:)
Tak aspoň něco 😀 Každopádně hodně zdaru!
Jen by mě zajímalo, jak přiměji svoji dvouletou dcerku, aby se mnou tuhle hru hrála. Mě by bohatě stačilo, kdyby mě dcera při vysvětlování alespoň vyslechla. Myslím si, že nabízená hra v prvním komentáři, je zcela zcestná.