Kam se ztratila rolnička? Novinka, která stojí za pozornost
Před koncem roku vyšlo v Albatrosu nové leporelo z dílny Andrey Popprové. Je napůl hledací a napůl dějové. Must-have pro ty, kdo mají doma malého Vojtu.
Andreu Popprovou jsem donedávna znala především jako autorku knížky Čekání na Vánoce s Luckou, Jendou a Martínkem. (Před pár lety jsem ji totiž věnovala dětem našich příbuzných; tady o ní hezky píše moje oblíbená blogerka Petra.) Popprová se ale předloni Albatrosu osvědčila prostřednictvím jejího vůbec prvního leporela Pojďte s námi na houby, a proto před několika týdny vyšlo další. Zmíněná výtvarnice tentokrát dostala možnost leporelo nejen nakreslit, k čemuž použila svou oblíbenou a prověřenou kombinaci akvarel + pastelky, ale i napsat jeho text.
„Taková krátká povídání, kde mám volnou ruku, dělám ráda,“ svěřila se mi autorka, která původně vystudovala grafiku, malbu a restaurování na AVU. Svět dětské ilustrace objevila až díky svým třem synům. A postupně začala vedle malování i psát.
Ačkoli má na svém kontě teprve dvě, k leporelům váže Andreu Popprovou silný vztah. „Připadá mi, že v leporelu se na těch několika málo stránkách může odehrávat strašně moc věcí. A když byli moji kluci malí, fascinovalo mne, jak si s některými leporely dokážou vyhrát. Jak to malé dítko listuje knížkou pořád dokola a neustále má co objevovat,“ vzpomíná. „Zpočátku jsem, odchovaná akademií výtvarných umění, nad některými obrázky v leporelech, která mé děti dostaly od babiček nebo kamarádů, ohrnovala nos. Ale když jsem pak viděla, jak na ně synové reagují, změnila jsem názor. Vypozorovala jsem, že se jim líbily takové obrázky, které pro ně byly srozumitelné. A tím se snažím řídit i ve vlastní tvorbě.“
Upřímně řečeno, tohle jsem nepochopila. Na první dvoustraně je text červeným písmem, na všech dalších, které mají odlišný layout, černým. Kdyby barva podkladu bránila pohodlnému přečtení černých písmen, budiž, ale takhle jen kroutím hlavou. Ta červená se mi prostě nelíbí.
A toho autíčka už jste si všimli? Nejspíš ne. Upřímně řečeno, já bych si ho nevšimla určitě. Ale syn ho vyhmátl hned na titulní straně leporela. (Pravda, je na auta odmala cvičený.) Neomylně na něj ukázal prstíkem: „Auto zelený!“ A pak znovu na první dvoustraně, takže na té druhé už jsem věděla, co budeme hledat ze všeho nejdřív…
Tohle zelené autíčko se totiž na všech ilustracích v Kam se ztratila rolnička objevuje vedle chlapečka a kašpárka jako skrytý bonus. Je na všech stránkách, někde více na očích, jinde trochu skryté v pračce nebo vzadu u plotu… „V původních plánech a skicách to autíčko vůbec nebylo, přimotalo se mi do obrázků až při samotném malování,“ vysvětluje autorka. „Bylo na prvním obrázku, pak na druhém, až mě napadlo udělat ho i na dalších. Takové neposedné autíčko, moje schovaná hříčka pro děti, co si budu leporelo prohlížet.“
Hlavní postavu leporela Andrea Popprová pojmenovala podle jednoho ze svých synů. „Napadl mne i Jiřík, ale „Ř“ by dětem mohlo dělat problémy,“ prozrazuje autorka další detail ze zákulisí. Obsah leporela totiž konzultovala i s logopedy. „Obrázky věcí, které děti mají na jednotlivých dvoustranách hledat, se vždy vztahují k nějakým hláskám. Jsou tu spojení AU, OU, hlásky S, C, Z i R. Ale Ř jsem na doporučení odborníků vynechala. Děti, kterým je leporelo určeno, jsou totiž na tuto hlásku ještě malé. Ř se po logopedické stránce řeší až kolem 5. až 6. roku.“ Je opravdu skvělé, že se leporelu při přípravě dostalo až takové pečlivosti.
Líbí se mi i to, že leporelo je koncipované tak, aby si v něm rodič s dítětem mohli ukázat spoustu věcí. Nejen ty, které mu jsou k hledání nabídnuty na každé dvoustraně pod textem, ale i hromadu dalších předmětů nebo i zvířátek (Vojtův kocour, sýkorka na kuchyňském okně, motýl a šnek v zahradě). Případně je můžete zkusit i spočítat – třeba jablka na misce nebo vajíčka vyrovnaná v lednici k tomu úplně vybízejí.
„Knihovna mých synů je dnes plná knih o matematice a historii, ale jejich stará leporela tam mají stále své místo. Nikdy by je nevyhodili. I to je důkaz, jak důležité tyhle knížky pro malé děti jsou,“ říká Andrea Popprová.
Hádám, že zhruba za deset let bude nejeden český puberťák v knihovně podobně opatrovat i Vojtu s kašpárkem. Vážně, kupte si je. V loňské leporelové produkci rozhodně patří mezi ty nejvydařenější.
