Poprvé v knihovně
Kam se v srpnovém parnu uchýlit? My jsme si dnes, než sluníčko stihlo vystoupat příliš vysoko, zaskočili do místní knihovny.
Prcek se vyhrabal z peřin už v půl sedmé ráno, sedlecká knihovna otevírá v osm a naproti je obchod, kde točí zmrzlinu. Ideální kombinace pro začátek dne, jehož teploty by podle odborníků mohly atakovat rekord. Ačkoli moje dítě nikdy předtím v knihovně nebylo, sotva jsem ho seznámila s plánem, nadšeně si zapakovalo do chlebníku autíčka a bez ohledu na to, že nemá ještě ani kraťasy, vystartovalo před dům. „Do knihovny, do knihovny,“ poskakoval o chvíli později synátor po chodníku a já si v duchu říkala, jestli třeba nečeká, že tam mají tobogán a poníka…
 |
| Dětská sekce sedlecké knihovny |
Naše knihovna je v areálu mateřské školky, i když já ještě pamatuju doby, kdy bývala na faře. Když jsem začala číst, dlouho před nástupem do první třídy, doma patrně došel materiál a táta mě tam vzal. Knihovnicí tehdy byla babička mojí nejlepší kamarádky. Střih, o téměř 30 let později: Prcek, ač z domova na přehršle literatury zvyklý, je u vytržení z knížek vyložených na nízkém stole v dětské části. Za chvíli už spolu sedíme na barevných židličkách a prohlížíme si Krtka. Otevřenými okny dovnitř profukuje (zatím ještě) svěží ranní vzduch, Prcek se na mě dívá a blaženě říká: „Mně se tady líbí…“ Řekl to přesně tím tónem, který používá, když mluví například o své náklonnosti ke zmrzlině a já jsem chvíli myslela, že mi snad i ukápne slza.
Po chvíli se rozkoukal a zaměřil se i na knihy v regálech. Přinesl mi jednu „o autíčkách“ a ne a ne si nechat vysvětlit, že to je encyklopedie Hurikány a tornáda. Ona ta auta v tornádu holt na obálce dobře plní svůj úkol upoutat oko. Dlouho jsme si prohlíželi jednu krásnou knihu o dinosaurech. Mimochodem, mám oba její díly doma, ale nenapadlo mě, že by mohla syna ještě před třetími narozeninami zajímat. Určitě o ní brzy podrobněji napíšu.
 |
| „Dinisaurus, maminko!“ |
Překvapilo mě, kolik za tu hodinu, kterou jsme v knihovně strávili, přišlo lidí. Několik starších paní, dvě s sebou měly i vnučky, vášnivé čtenářky. Potkali jsme tam i naši sousedku Natalii, se kterou si pravidelně navzájem půjčujeme obsah našich domácích knihoven přes plot.
Plánovala jsem, že nechám Prckovi za dvacetikorunu vystavit jeho vlastní průkazku, ale když paní knihovnice v počítači vydolovala mě – tedy sedm let starý záznam o výpůjčce nějaké knihy, kterou jsem z nějakého důvodu nesehnala v Praze -, tak jsme jí ulehčili práci a zasponzorovali knihovnu osmdesátikorunovým poplatkem za dospělého na rok.
A co jsme si odnesli? Hlavně Šmalcovu abecedu, to je krásná knížka, kterou zatím doma nemáme. Krtka a zelenou hvězdu napsala Hana Doskočilová, kterou mám docela ráda. Disneyho Pú, knížka o vlčátku a malý sešitek o hasičích jsou spíš takové poslední brzdy, které v případě nouze v následujících dnech použiju k udržení Prcka ve stínu.
 |
| A zde už Šmalcova abeceda v provozu, ve stínu na dece |
Chodíte s dětmi do knihovny? Líbí se jim tam?
Krása! Mamka v knižnici, to je podľa mňa veľký poklad. Ked sme prvýkrát zašli my, tiež ma prekvapilo, koľko ľudí sa tam našlo. Ale tuším to bolo aj naposledy čo mi decká pomáhali s výberom kníh. Odvtedy už zamieria rovno do detského kútika, odkiaľ sme si doteraz vždy dovliekli domov nejakého toho bacila. Ciže ja to najnovšie robievam tak, že im vyberiem cca 8-10 knižiek kým sa oni hrajú, oni si z nich v závere vyberú finalistov, a pred odchodom masívne umývanie rúk na wecku. KNižnici zdar! (viki za citajmesispolu.sk)
Kam chodíte, Viki? Já si vždycky říkala, jaká je škoda, že jsem nezůstala v Praze, že už bych Prcka dávno do knihovny brala, i kvůli tomu, že je to tam dětem víc uzpůsobené a ony se snáz zabaví… Koukám, že ten dětský koutek není úplně výhra 🙂
Do knihovny chodíme. Už jsme byli dvakrát. Podruhé jsem tam byla poprvé s dětmi sama. Dcera (2,5 roku) chtěla čurat, tak jsme šly a pak byly upozorněny, že i když nám to bylo dovoleno, tak toaleta je neveřejná. Mezitím se pokadil junior (7m) až na záda. Tak jsem ho přebalovala na zemi na své bundě a doufala, že zůstane čistá. U toho jsem vysvětlovala Marjánce, že ne nadarmo se to tam jmenuje Knihovna. Z druhé návštěvy mám tedy rozpačitý pocit – zda jsme tam byli vítáni.
KniHovna mě pobavila 🙂 Ale jinak nechápu, veřejná knihovna s neveřejným záchodem? Paní knihovnice si odskočit smí a čtenář půjde ven za keřík? To snad ne! 😮