Pidibabka z Brd
Nádherných ilustrací Anety Františky Holasové jsem si všimla už před několika lety, když vydala autorskou pecku Lumír včelaří. A teď jí vyšla Pidibabka z Brd. Modrožlutá jako hluboký brdský les.
Pidibabku z Brd napsal Jiří Kahoun, můj oblíbený autor Příběhů včelích medvídků, Pískacího kornoutku a Zvířátek z Malinové paseky. A když jsem zjistila, že nejnovější Kahounovu knížku ilustrovala právě Aneta, rázem bylo jasné, že ač máme knihovnu naditou k prasknutí, pro Pidibabku musím prostě místo najít.
Nakladatelství vědělo, že v Pidibabce z Brd bude třeba s vášní vymalovat hloubku brdských lesů, v nichž se valná část vyprávění Jiřího Kahouna odehrává. „Celou knížku jsem ladila do žluto-modré,“ vysvětluje Aneta. „Stejně jako u Lumír včelaří dominuje odstín medu. Když se procházíte lesem, cítíte jeho barevnost, a já mám ráda, když knížka při čtení působí podobně.“
Celá Pidibabka z Brd dýchá takovou láskou k přírodě! Oba autoři jí totiž mají na rozdávání a neváhali ji zde rozdělit plnými hrstmi mezi všechny děti i předčítající rodiče. Jiří Kahoun například nádherně popisuje, jak se frká na stonek pampelišky ( Pamatujete? Rozeberete kousek stonku na proužky, překonáte jeho hořkou chuť a foukáte), Aneta Františka Holasová si k tomu rozmíchá akvarely a bezkonkurenčním způsobem namaluje pampelišku, frkačku z ní a navrch celostránkovou záplavu luční zeleně včetně odkvétajících pampelišek s „padáčky“, na louce.
Jiří Kahoun už napsal několik desítek dětských knih. Ale tahle, poslední, se zdá být ze všech nejosobnější. V uplynulých měsících jsem s ním měla možnost několikrát hovořit a tak vím, že tatínek z knížky je jeho starší syn Martin, který má chalupu v Brdech. A jezdí tam se svou dcerkou – hlavní postavou Pidibabky z Brd, upovídanou Emičkou. Potkávají se tam s babičkou Martou a dědou Jirkou. Na tom by nebylo nic nezvyklého, kdyby babička a děda nebyli trpaslíci… „Částečně jde o skutečnost a částečně je to vymyšlené,“ řekl mi dědeček – trpaslík Jiří Kahoun, jenž v Pidibabce využil i motivy z brdských pověstí. A jen tak mimochodem a naprosto nenásilně se mu podařilo v knížce znázornit i stále častější model rozvedených rodičů a „půjčovací soboty“ jednou za čtrnáct dnů. Právě taková sobota totiž pro Emičku znamená vždy nové a nové dobrodružství s tatínkem, babičkou a dědou pod hřebeny Brd.
Náš Prcek zatím svou oblíbenou pasáž nemá. Na téhle knížce totiž aktuálně úplně nejvíc miluje přední a zadní předsádku. Vždycky fouká do těch odkvetlých pampelišek, které jsou na ní, spolu s houbami a motýli, vymalované.
Pidibabka z Brd je zkrátka po všech stránkách podařená. Jestli se chcete dozvědět, k čemu je dobrý pidihrášek a jak to s těmi prarodiči trpaslíky doopravdy bylo, určitě se zastavte v knihkupectví. A napište mi, jak jste si početli!
Lumír je u nás velký oblíbenec! A všechno, co se týká skřítků taky, nehledě na ty nádherné ilustrace. Díky, tahle se u nás na Vánoce určitě objeví
Ano, Lumír je bezva! Jsem ráda, že se vám taky líbí i Pidibabka, pod stromečkem jí to určitě bude slušet 🙂
PIDIBABKA SE NA NÁS SMĚJE UŽ PÁR TÝDNU Z VÝLOHY KNIHKUPECTVÍ U NÁS VE MĚSTĚ. Holky ji sice v dopise pro Ježucha nemají, ale já si na ni myslím už od té doby, co jsem zaznamenala, že bude vycházet. Takže jeden s podstromečkových dárečků je jistý a vaše velmi pěkně vyvedená recenze to potvrzuje. Díky za ni.
Milá Alice, doufám, že se holkám bude líbit!
L.
cha konečně jsem našla nový web:)jojo pidibabka:)