Pro děti o smrti: O smrti smrťoucí
„Mami, a ty umžeš?“ ozvalo se onehdy cestou do školky ze zadního sedadla. „A já? Já nechci umžít!“ začal mrňous natahovat a mně bylo jasné, že je tady další komunikační oříšek. Jak mluvit s malým dítětem o smrti tak, abychom mu nelhali a zároveň ho nevyděsili? Měla jsem štěstí. O pár dní později jsem totiž narazila na knížku O smrti smrťoucí.
O smrti smrťoucí je nejnovější z řádky knížek o smrti určených dětem, které vydala nezisková organizace Cesta domů. Ta se už dlouhá léta zabývá péčí o nevyléčitelně nemocné a umírající, pomáhá truchlícím pozůstalým a v rámci osvětové činnosti provozuje vlastní knižní nakladatelství. Předchozí počiny – Když dinosaurům někdo umře nebo Anna a Anička – si už našly své čtenáře a rodiče si je velmi často vzájemně doporučují. Děti se totiž ptají, tabu neznají… Jenže rodiče se mnohdy lekají a před jejich otázkami utíkají. Tyto knížky nám pomohou rozhovor s potomky neutnout, ale rozvíjet, oběma stranám ku prospěchu.
A teď je tu tahle „svižná, vtipná a zároveň něžná“ dvaatřicetistránková kniha Švédky Pernilly Stalfelt. Líbí se mi, že autorka o smrti hovoří tak, aby se děti nepolekaly a pomáhá si při tom nespočtem drobných ilustrací. Kde se na zdejším knižním trhu vzala? Zdravotníci hospice Cesty domů ji před časem přivezli ze semináře v Polsku. Moc se jim zalíbila.
„Knížka nás upoutala bezprostředností a vtipem, dětem velmi blízkým,“ ozřejmuje důvody vydání O smrti smrťoucí v češtině šéfredaktorka Martina Špinková (která je mimo jiné i autorkou už zmíněné knihy Anna a Anička). „Je velmi inspirativní setkat se s jiným, méně úzkostným viděním tématu, než jsme tomu zvyklí tady u nás. Je to občerstvující knížka.“
Je to tak. Pětapadesátiletá Pernilla Stalfelt, která O smrti smrťoucí napsala i ilustrovala, dokázala geniálně vyvážit humor s vážností tématu. A ještě to celé podat formou vhodnou pro malé děti.
V okamžiku, kdy se vaše ratolest začne zaobírat otázkou smrti, s knížkou O smrti smrťoucí v podstatě nemůžete šlápnout vedle. Oficiálně je kniha určená dětem od 5 do 12 let, ale začne-li se vaše dítě ptát už kolem čtvrtých narozenin, jako se to stalo u nás, neváhejte a použijte ji. V tomto případě podle mne totiž platí, že čím dříve, tím lépe.
„Mnoho rodičů postupně pochopilo, že je lepší si o smrti, strachu či smutku s dětmi povídat včas a ne až když se něco stane,“ dodává Martina Špinková. O smrti smrťoucí se ale samozřejmě hodí i pro akutní případy, kdy někdo z nejbližších zemřel a je nutné to nejmenším členům rodiny nějak rozumně podat a „vysvětlit“. „Od rodičů, z knihoven, od hasičů, policistů a psychologů, tedy od všech, kdo se nebáli a knihy mají a užívají doma nebo při práci, máme ohlasy vděčné a dobré,“ říká šéfredaktorka nakladatelství Cesta domů.
My jsme si pro čtení O smrti smrťoucí vybrali jedno slunné dopoledne. Prcek se zajímal o detaily na ilustracích, vyptával se… Cestou k babičce jsme pak našli na chodníku před kostelem mrtvého ptáčka. Prcek prohlásil, že se asi dostane do nebe, jak to psali v knížce. Později po obědě u babičky zahájil výslech, jestli jí někdo někdy umřel, což se proměnilo v nostalgické vzpomínání na mého dědu z Opavy. Ten vždycky, když jsme měli přijet, kouřil před domem a vyhlížel nás, denně nosil kravatu, v garáži měl opečovávané červené embéčko a když se něčemu divil, říkával: „Jéžinéry!“
Knihu si můžete za 190 korun koupit například tady nebo v dobročinných obchodech Cesty domů.
