Můj soused Totoro. Obrázková knížka

Lucie Doporučujeme 17.4.2018

Prckovi byly asi tři roky, když jsme na Déčku narazili na animovaný film Panda a malá panda. Prcka zaujal natolik, že jsem se začala shánět po dalších japonských animácích. „Pusť mu Totora,“ říkali mi. Tak jsem to zkusila. A byla z toho láska na první pohled. Můj soused Totoro z roku 1988 strčil do kapsy všechny Požárníky Samy, Traktůrky Tomy a Pošťáky Paty. Střih. Nedávno jsem cosi hledala v knižním eshopu Bookdepository a napadlo mě podívat se, jestli podle filmu náhodou nevznikla i kniha. Vznikla! Jaká je? 

Prcek přijal nový přírůstek do knihovničky s jásotem. „Čti, čti, čti!“ vybízel mě, a tak jsem více než stostránkovou knížku hned po rozbalení otevřela a pustila se do simultánního překladu z angličtiny. Příběh pochopitelně kopíruje ten filmový – děvčátka Satsuki a Mei se se svým tatínkem, univerzitním profesorem, stěhují do venkovského domu. Jejich mamince, kterou už brzy mají propustit po dlouhém roce z nemocnice, se v přírodě bude lépe dýchat. A při čekání na to, až se maminka vrátí domů, naráží Mei i Satsuki na pozoruhodné tvory…… v čele s Totorem. Totorové žijí v Japonsku už od dob, kdy tu ještě ani nebyli lidé. Jsou to mírumilovné příšerky, které přebývají uprostřed lesů, živí se žaludy a oříšky. Ve dne spí, v noci při měsíčku hrají na okaríny. A umějí létat.

Můj soused Totoro je dílem japonského režiséra jménem Hayao Miyazaki. Stejně jako už zmíněná Panda a malá panda nebo třeba Ponyo z útesu nad mořem, což je film, který se nám taky líbil. Cesta do fantazie pak dokonce získala v roce 2001 Oskara za nejlepší animovaný film a také Zlatého medvěda na festivalu Berlinale. 

Filmy vznikly pod hlavičkou Studia Ghibli – dnes už celosvětově proslulého -, které Miyazaki v 80. letech spoluzakládal. Pojmenoval ho Ghibli podle italských průzkumných letadel z 2. světové války. Lásku k letadlům zdědil Hayao po svém otci, který za války pracoval jako ředitel firmy Miyazaki Airplane, jež vyráběla součástky do stíhaček. Když byly Hayaovi tři roky, rodina se poprvé stěhovala – kvůli bombardování. Jenže válka je dostihla, museli být evakuováni jinam…

Můj soused Totoro je Miyazakiho nejautobiografičtější snímek. Nejde jen o motiv stěhování na venkov, ale i o odloučení dětí od nemocné maminky. Hayaova matka – velmi inteligentní žena, která hodně a ráda četla – v roce 1947 onemocněla tuberkulózou a strávila několik let v nemocnici. Hayao a jeho tři bratři vyrůstali osm let jen s otcem.

Když Hayao nastupoval na vyšší střední školu, nemohl tušit, jak zásadně ovlivní jeho další směřování. Právě zde měl totiž možnost vidět první barevný japonský animovaný film – Hakuja den. Dojal ho natolik, že, jak později přiznal, celou následující noc proplakal. V té chvíli se zrodila jeho láska k anime. Protože ale do té doby kreslil jen samá letadla, musel si nejprve osvojit animaci lidských postav.

Vystudoval ekonomii, ale hned po ukončení školy se nechal zaměstnat jako pomocný animátor v jedné z filmových společností. Postupně se mu narodili dva synové a Hayao tím získal konkrétní diváky, pro které s láskou tvořil.

Knížka Můj soused Totoro obsahuje spoustu obrázků a děti se při jejím čtení rozhodně nebudou nudit. Všechno, o čem předčítáte, si můžete hned ukazovat. Je dělená na kapitoly, takže těch víc než 100 stran v žádném případě nemusíte utáhnout naráz. My jsme dali na jeden zátah zhruba polovinu.

Příjemný bonus – mapu míst, kde se celý děj odehrává – najdete na konci. Zjistíte, jak daleko od domu je na autobusovou zastávku, kde Mei a Satsuki v dešti čekaly na tatínka, kde bydlel Satsukin spolužák Kanta a jeho babička, a kterým směrem od „strašidelného“ domu stál obrovský kafrovník, pod nímž se Mei poprvé setkala s Totorem.

Jestli alespoň trochu vládnete angličtinou, tuhle kouzelnou knihu si určitě objednejte. Na Bookdepository mají několik vydání, to co máme my vyjde na 350 korun a poštovné se neplatí. Závěrem se ale přiznám, že ještě víc než přebal s hlavními hrdiny mě chytilo za srdce to, co je pod ním: černomodré desky a na nich uhláčci neboli černočerňáci, vznášející se k nebi. Jaká verze obálky se víc líbí vám? A uvítali byste české vydání?