Malý modrý a malý žlutý. Zapomeňte na Tulleta, vyšel Lionni!
To takhle jednou jel dědeček se dvěma vnoučaty vlakem. Aby zabránil tomu, že Annie a Pippo nudou zbourají vagón, vytrhl z časopisu Life několik barevných koleček papíru a jal se o nich vyprávět příběh. Aniž by si to sám uvědomoval, v tu chvíli se v životě Lea Lionniho začala odvíjet úplně nová etapa. Úspěšný art direktor se ve svých padesáti letech vydal na dráhu veleúspěšného autora dětských knih. A jeho debut z vlaku nedávno poprvé vyšel česky.
Malý modrý a malý žlutý. Když jsem je poprvé uviděla v knihkupectví, okamžitě se mi vybavil Hervé Tullet a jeho Knížka a zejména Barvy. Jenže pak jsem zjistila, že Malý modrý a malý žlutý vyšli poprvé už v roce 1959. V době, kdy se malý Tullet teprve učil chodit.
Výtvarná koncepce knihy koresponduje s okolnostmi jejího zrodu: barevná kolečka vytrhaná narychlo z reklamní strany v časopise Lionni pro knižní vydání prostě jen přizpůsobil formátu – namaloval je.
Malý modrý a malý žlutý jsou nejlepší kamarádi. Jednoho dne se radostí ze setkání objali tak silně, až zezelenali. Takže po návratu domů je jejich rodiče nepoznali. Co teď? Pomohla, jak už to tak bývá, náhoda. A šťastný konec na sebe nenechal dlouho čekat.
Leo Lionni, který působil jako výtvarný ředitel amerického časopisu Fortune, se díky těm několika kouskům barevného papíru vytrženým z časopisu vnořil do světa dětských knih a stal se celosvětově známým autorem. Jeho prvotina byla deníkem New York Times vyhlášena nejlépe ilustrovanou dětskou knihou roku 1959. Čerstvý padesátník Lionni opustil svůj prestižní post, odstěhoval se z Ameriky zpět do Itálie a během následujících čtyř desetiletí vydal několik desítek knížek pro nejmenší, které sbíraly jedno ocenění za druhým. Za pozornost stojí zejména nádherná Inch by Inch v zemitých barvách, milovníkům myšek se zas určitě zalíbí Frederick. Malý modrý a malý žlutý byli ovšem první. Obstáli a prosluli natolik, že v roce 2009 přišel Lionniho americký nakladatel s jubilejní edicí oslavující 50 let od prvního vydání. Autor se tohoto výročí již nedožil, zemřel v roce 1999 v Toskánsku.
Malý modrý a malý žlutý vyšli poprvé česky na konci loňského roku, tedy šestapadesát let od prvního vydání knihy. Lionniho na český knižní trh uvedlo nakladatelství Dokořán, ačkoli se na dětskou literaturu primárně nezaměřuje. „Na této knize nás ale zaujalo její originální výtvarné pojetí i vyprávěný příběh,“ vysvětluje redaktorka Tereza Hřibová. „K Leovi Lionnimu a knize Malý modrý a malý žlutý nás přivedl Václav Cílek, který na tento titul narazil během jedné ze svých cest do Itálie.“ (Geolog, klimatolog a spisovatel Cílek je jedním z kmenových autorů nakladatelství a za své knihy v roce 2004 získal cenu Toma Stopparda. Nečetli-li jste ještě, doporučujeme například jeho Kameny a hvězdy.) Redakce tedy měla k dispozici nejprve italskou verzi. Překlad do češtiny ale posléze probíhal z anglického originálu.
„Popravdě: Tulleta a jeho knihy jsme v době, kdy jsme tuto knihu připravovali, neznali. Takže jsme je ani nijak nesrovnávali,“ přiznává Tereza Hřibová a připouští, že minimálně vizuálně se knížky obou autorů do jisté míry podobají. Není divu. V tomto interview Tullet uvádí, že právě Malý modrý a malý žlutý byli zásadní knížkou, která ovlivnila celý jeho život. Takže i když by českému čtenáři mohlo kvůli pořadí, v němž byli oba autoři v Česku vydáni, připadat, že Lionni „opisoval“ od Tulleta, bylo tomu právě naopak.
My jsme si každopádně hru s barvami oblíbili. A taky jsme si to, jak se modrý se žlutým objímají, hned po přečtení knížky namalovali. A pak jak se modrý objímá s červeným, žlutý s oranžovým…
Tak co myslíte? Neměl ten Lionni u nás vyjít už dávno?
Přesně tuhle knížku chci koupit pro Žížu k svátku 🙂
Ten se bude mít! Kolikátého je Žibřida? :-))