Vítejte ! [
Přihlášení ]
Leporelo jsme na blogu neměli, ani nepamatuju. Není divu, Prcek roste a naše pozornost se přesunula k obrázkovým knihám. Takže když nedávno vyšla Lesní školka Andrey Popprové, pořídila jsem si ji hlavně pro sebe. A od té doby ji doporučuju, kudy chodím! Je totiž boží.
Pokračovat ve čtení …
Prcek z plen nespěchal. Já byla taky v klidu. Jenže pak ho přijali do školky. V našem společném životě se tak loni na jaře objevil první deadline a já jsem zareagovala tak, jak mívám v podobných situacích ve zvyku. Nakoupila jsem odbornou literaturu. Včetně téhle publikace. Co si o ní myslím?
Po roce je tu zas! Prosinec a s ním náš Vánoční punč. Adventní soutěž o ty nejkrásnější knížky, která se už loni setkala s velikým ohlasem. Jenže letos jsme se nějak víc rozjeli, a tak toho pro vás máme opravdu plný kotel. Chtěli byste vyhrát skvělé Mapy, Hravouku nebo Horáčkovu The Greedy Goat? Zkuste štěstí!
Zima oficiálně skončila a ani letos jsme si sněhu moc neužili. Ale aby se neřeklo, že jsem nevděčná, na rozloučenou s ní vám ukážu jedno nádherné zimní leporelo. A především jeho autora. Josef Křešnička, v té době noční hlídač v JZD, psal pro děti rád. Hodně. A krásně.
Tahle knížka byla jako zjevení. Poté, co u nás v polovině osmdesátých let vyšla, získala si srdce snad všech malých čtenářů. Jednoduchá, vtipná, chytrá. Prostě Ema. Co je na ní tak neobyčejného?
Polámal se mraveneček je klasika všech klasik. Jedno z nejznámějších a nejprodávanějších leporel vůbec. Všichni jsme ho měli. Je natolik populární, že v Albatrosu ho každoročně musejí v desetitisícovém nákladu dotiskovat. A já se už dlouho snažím přijít na to, proč někdo kupuje jiné vydání než reedici původního Sekory.
