Vítejte ! [ Přihlášení Instagram

Jiří Havel: Neustále mám nové nápady

Rozhovory 9.3.2015

Loni oslavil neuvěřitelné 90. narozeniny a při té příležitosti znovu vyšlo jeho leporelo Moje panenka. Básník Jiří Havel ale nepřestává tvořit. A nám poskytl nejen exkluzivní rozhovor, ale také důkaz.

Jiří Havel

Byl to pro mě nečekaný dárek, za který děkuji šéfredaktorce Albatrosu. To ona panenku vybrala z archivu nakladatelství. Možná proto, že ji sama pamatovala ze svého dětství. Reedice mě velice potěšila.

  • Vzpomenete si ještě na okolnosti, za kterých toto leporelo před více než třiceti lety vznikalo?

Rukopis vznikal v době, kdy už jsem měl s literaturou pro děti zkušenosti z knížek a zejména z trvalého kontaktu se čtenáři prostřednictvím časopisů Mateřídouška a Sluníčko. Prvním nadšencem a patronkou rukopisu byla redaktorka, která ale ještě před vydáním emigrovala, a to osud knížky poněkud zkomplikovalo.

S Věrou Faltovou jsem se znal jako s kolegyní, takže výběr ilustrátorky byl zcela spontánní a stal se základem dlouholetého přátelství a spolupráce, která dala vzniknout kultovním příběhům o Barbánkovi, nejdřív ve formě seriálu pro časopis a pak v knížkách, kde se moje texty a její ilustrace výborně doplňovaly.

Mezi redakcemi literárně zaměřených dětských časopisů to vůbec dobře fungovalo, protože jsme se cítili být v té době přátelským a vzájemně se chápajícím podhoubím tvorby, ve které bylo společnou snahou vychovat z dětí budoucí čtenáře kvalitní literatury a odolat tlakům vydavatele, kterým byl ÚV SSM.

Moje panenka, která loni vyšla podruhé. Přesně po 30 letech od prvního vydání.

Moje panenka, která loni vyšla podruhé. Přesně po 30 letech od prvního vydání.

Pro tehdejší cenzuru byla dětská literatura, a leporela zejména, ideologicky ne tak ostře sledovaným žánrem, takže se nakladatelstvím dařilo udržovat vysokou literární a výtvarnou úroveň, což pro ně bylo prestižní záležitostí.

  • V časech socialismu paradoxně vycházelo víc pěkných leporel než dnes – v době korporátních nakladatelských domů orientovaných na zisk. Neměli to i autoři leporel tehdy v něčem snazší?

Před rokem 1989 existovalo jen několik nakladatelství, na dětskou literaturu to bylo SNDK (Státní nakladatelství dětské knihy – pozn. aut.), později přejmenované na Albatros. To mělo víceméně monopol a dostat se mezi jeho autory znamenalo mít určitou literární úroveň. I když i tady docházelo k intervencím politických orgánů nebo přátel z vedoucích pozic ve státních institucích. Vycházely tak skvosty typu „babička s dědou sedí a jedou“, ale zároveň vynikající básně z pera Františka Hrubína, Josefa Kainara nebo dnes už pozapomenutého Zdeňka Kriebla.

Mimořádnou práci při tom odevzdávali nakladatelští redaktoři, spolupracující na rukopisu a s autory se navzájem respektující. Snažili se vydávat i spisovatele na indexu – s částečným nebo i úplným zákazem publikovat -, i když to mnohdy bylo anonymně.

Tak byl uveden u prostorové knížky Dlouhý, Široký a Bystrozraký jen výtvarník Zdeněk Kondelík a dodatečně se mi za to omlouval. Já jsem to ale bral jako přátelskou službu, protože jinak by knížka vůbec nevyšla.

Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Jiří Havel není jako autor textu uveden, protože v té době nesměl oficiálně publikovat.
  • Jak se z pohledu autora po převratu změnil leporelový trh?

Vydávání literatury se po roce 1990 změnilo od základů a ne vždycky tak, jak jsme si, asi trochu naivně, představovali. Zrušení cenzury znamenalo konec ideologických omezení, ale s tím, jako nechtěný přívažek, přišel i pokles nároků na uměleckou úroveň vydávaných děl. Preferovaná jsou komerční hlediska, a pokud je očekáván zisk nebo si autor zaplatí vydání sám, je možné vydat v podstatě cokoliv.

Tak jsou v knihkupectvích vidět hrůzy mechanicky převzaté ze zahraničí, a zároveň množství leporel módních autorů, kde se dědici práv nerozpakují riskovat dobré jméno původních vydání novými, nastavovanými příběhy. Osobně myslím, že už je „překrtečkováno“. Trochu mi taky vadí častá převyprávění klasických pohádek a říkadel, na kterých někteří autoři parazitují, aniž by nová vydání obohatili nějakým nápadem.

dedecek-a-sedm-loupezniku

  • K jakému z vašich děl máte nejbližší vztah? Takový, že byste ho opravdu rád viděl znovu v knihkupectvích?

S knížkami je to pro autora těžké, každá má svůj příběh a volba nemůže být jednoznačná. Co bych ale opravdu rád viděl v knihkupectví, je výběr z trilogie o umění, která plnila iniciační roli v zájmu dětí o oblast, se kterou se ne všechny v životě setkávaly.

A potom první velká spolupráce s malířem Karlem Frantou v knížce Člověče, nemrač se, jež vyšla v královéhradeckém nakladatelství Kruh na začátku normalizace tak trochu ilegálně. V ní jsme totiž společně objevili hru se slovy, nadsázku a vtip v textu i ilustraci, takže ze vzájemného ovlivnění vzniklo dílo v té době zcela průkopnické.

Karel Franta a Věra Faltová se stali mými dvorními ilustrátory a společné naladění a zaujetí je ve všech našich knížkách znát.

Dva z dílů kultovní trilogie o umění pro děti.
  • Předčítal jste dceři nebo později vnukům z vlastní tvorby? Nebo jste ji na nich dokonce „testoval“ ještě před vydáním? 

Dcera vyrůstala jako první posluchač a čtenář. Jejím prostřednictvím prošly moje básničky mnoha školními besídkami, ostatně citací z nich si ji spolužáci dobírali ještě na gymnáziu. Ona sama milovala také leporela Hrubínova, Kainarova a snad nejvíc nonsensové Jak cestoval Vítek Svítek a Honzíček Slámů s Bububabou Amálií do Bububulámu od Jiřího R. Picka.

Vnuci znají moje knížky také, ale brali to, že se setkávají s dědečkem i v čítankách, jako samozřejmost. Dnes už jsou dospělí a jak to bude s pravnuky, to zatím nemohu posoudit. Doufám jen, že i oni budou vědět, že existují nejen počítače a čtečky, ale i knížky, které je možné vzít do ruky.

  • Myslíte si, že i ty nejmenší děti mohou vlivem kvalitního leporela dostat důležitý základ? Nebo jsou klíčovější texty a ilustrace knížek, které jim předložíme až po 3. roce?

Dnes je i v odborných kruzích zpravidla přiznáván nezastupitelný vliv komunikace s miminky dokonce už před jejich narozením. Tím víc to podle mého platí pro už narozená a myslím si, že v žádném věku není příliš brzy na kultivaci nejen citového vztahu s rodiči, ale i pro základ vnímání rytmu, melodie – a ostatně, co my víme o tom, co a jak se v těch malých hlavičkách ukládá?

Foto z archivu Jiřího Havla.
  • V loňském roce vám vyšla mimo jiné i úplně nová kniha, Překlepy a nedoklepy. Stále ještě tvoříte?

To, že neustále mám nové nápady a mohu je převtělovat do slov, je pro můj život základem spokojenosti. Doufám, že vás přesvědčí několik věcí z posledních měsíců.

RANNÍ ÚČES
Když krajina vstává
mezi snem a dnem,
oblohu si pročesává
horským hřebenem.

MOUDRÝ KŮŇ
Nečeká, že mu někdo odpoví,
proč nemá štěstí, když má podkovy.
Protože je chytrý, tak to dobře chápe:
Jak může mít štěstí, když si po něm šlape?

ŽELVA SE PŘECENILA
Chtěla zdolat jarní kilometr,
nehnala se však jak k požáru.
A tak, když ušla padesátý metr,
zjistila smutně, že je po jaru.

5 komentářů to “Jiří Havel: Neustále mám nové nápady”

  1. Anonymní na 9.3.2015 @ 10:21

    Velký obdiv panu Havlovi, velký dík autorce blogu. Jitka

  2. Anonymní na 9.3.2015 @ 18:21

    Přesně tuhle knížku o Dlouhém, širokém a bystrozrakém teď čteme. Díky za skvělý rozhovor x-) Klára

  3. Krásny rozhovor. Ďakujem!

Komentář

  • Animalium. Račte vstoupit do muzea!

    od na 27.8.2017 - 2 Komentáře

    Dlouho a netrpělivě očekávaná výpravná publikace Animalium konečně dorazila do českých knihkupectví. A už při letmém prohlédnutí nenechá nikoho na pochybách, že se pravděpodobně v mnoha rodinách stane stěžejním kouskem domácí knihovny. 

  • Puntík. Časopis pro nejmenší děti

    od na 20.7.2017 - 5 Komentáře

    Na samém konci června se na stáncích objevil nový časopis pro děti. Věděla jsem o tom předem a nedočkavě jsem se hrnula do trafiky, sotva jsem Prcka ráno předala paní učitelce ve školce. V trafice Puntík nebyl, zato na poště měli. Jak se nám první vydání – letní dvoučíslo – líbí?

  • LISTUJEME: Jakub a Jáchym. Interaktivní zázrak z minulého století

    od na 3.10.2017 - 1 Komentáře

    Jakuba a Jáchyma jsem neznala. Až se jednou má kamarádka zmínila o tom, že je jako malá měla v oblibě. Zkusila jsem je koupit Prckovi a byla to trefa do černého. Od té chvíle čteme Jakuba a Jáchyma pravidelně a myslím, že se nám nikdy neomrzí.

Vyhledávání

Najdete nás na Facebooku

… a zákulisí blogu poodhalujeme na Instagramu

Novinka pro děti od 4 let

Nakladatelství Naše kniha