Vítejte ! [ Přihlášení Instagram

Pohádka o Ipsíkovi

Doporučujeme 17.6.2016

Řeknu vám to na rovinu: Z nejnovější autorské knížky Anety Františky Holasové jsem úplně paf. Pohádka o Ipsíkovi je nádherně vymyšlená i zpracovaná. Koupili jsme si ji hned, jak vyjela z tiskárny. A dobře jsme udělali. Pojďte se na ni podívat blíž!

pohadka-o-ipsikovi

V malém nakladatelství Běžíliška se Holasová uvedla už Kolalou petřínskou – malým sešitkem z edice Mikroliška. A pak začala pracovat na své druhé ryze autorské knize. Tou první byl nádherný počin Lumír včelaří, který vyšel před několika lety v Labyrintu. No, a teď je tu Pohádka o Ipsíkovi.pohadka-o-ipsikovi_in_1 Proč se lýkožrout v knížce jmenuje Ipsík? „Vychází to z latinského názvu toho brouka, Ips typographus. Tím jsem se inspirovala a vymyslela na základě toho příběh,“ řekla mi Aneta Františka Holasová, když jsme spolu loni seděly nad kávou uprostřed Klementina, kde působí jako restaurátorka. V té době knihu zrovna dokončovala. Ano, lýkožrouty vykousané cestičky ve dřevě by skutečně mohly být písmem! A autorka Pohádky o Ipsíkovi v ní vypráví, jak se to přihodilo, že se tihle brouci naučili psát. Na počátku všeho byl jeden lýkožrout, který se usídlil ve dveřích školní třídy. pohadka-o-ipsikovi_in_2A víte, jak je možné, že může psát? Při útěku z hořícího stromu hned na začátku knihy si totiž popálil jednu z nožiček. Takže teď má místo ní takový ten černý uhlík, který všichni známe z hodin výtvarky. Tohle považuji za jednu z nejgeniálnějších částí nápadu. Místo toho, aby si autorka pomohla odkudsi se zázračně zhmotnící pikopropiskou, kterou by Ipsík psal, přišla s jednoduchým a uvěřitelným vysvětlením, jež navíc poukazuje na to, že „všechno zlé je k něčemu dobré“. I když nám to tak v okamžiku, kdy si na popálenou končetinu musíme dávat jitrocel, vůbec nepřipadá.pohadka-o-ipsikovi_in_4Pro Anetu Františku Holasovou je typické, že své knížky vždy ladí do určitého barevného tónu. U Lumír včelaří to byla barva medu, Kahounovu Pidibabku z Brd vymalovala modrožlutě jako hluboký les, Kolala petřínská byla zase zelenočervená. Pohádka o Ipsíkovi má, jak jinak, odstíny lýka. Doplněné sem tam o červené detaily. I když to pro autorku znamenalo, že změní techniku a opustí své typické akvarely a barevné tuše, výsledek je úchvatný. pohadka-o-ipsikovi_in_5Ale ať Aneta Františka Holasová použije jakoukoli techniku, z jejích knih dýchá neuvěřitelná láska k přírodě. A třeba toho parádního strakapouda, toho už si střihla loni v Pidibabce z Brd, o které jsem tehdy také psala, podívejte! Tehdy to byla její oblíbená stránka v knížce.

IMG_5206[1]

Ipsík se ve školní klíčové dírce naučil číst a psát a později se stal učitelem. Založil vlastní školu a učil vykusovat písmena malé lýkožrouty. A i když pobyl v kolonii jen jeden školní rok, postaral se o to, aby, až si jednou splní sen a napíše skvělou detektivku, ji lýkožroutí národ uměl přečíst a vychutnal si ji do posledního písmenka. pohadka-o-ipsikovi_in_7

Pointou ale kniha nekončí. Namísto doslovu se totiž ještě dočtete něco o broukovi, který byl ústřední postavou téhle pozoruhodné publikace. Že jste taky netušili, jak se lýkožrouti domlouvají na dálku? Wow. Jsou to nesmírně zajímaví tvorové. A teď se to o nich, díky Anetě Františce Holasové, všichni dozvědí.

IMG_5207[1]

Abychom si to shrnuli: Všechno se děje správně. Když si při požáru spálíte nožičku na uhel, třeba je to proto, abyste se mohli stát učitelem národů. Když vás po základce nevezmou na výtvarnou školu a vy se místo kreslení tři roky učíte kosmetičkou, než vás konečně přijmou, třeba je to proto, abyste později ve správný čas potkali kamarádku, která vám dá kontakt, abyste zkusili poslat svou mimořádně povedenou klauzurní práci do nakladatelství… Netroufla bych si mluvit za autorku, jen hádám. Protože… Na úspěch Lumíra navázala víc než se ctí. Věřte mi, že o Ipsíkovi ještě uslyšíme. Tuším, že nějaká ta nominace na Zlatou stuhu, Nejkrásnější českou knihu roku nebo Magnesia Literu bude. Držíme palce, aby nakonec byla i proměněná v zasloužené ocenění.

 

7 komentářů to “Pohádka o Ipsíkovi”

  1. xarra246 na 17.6.2016 @ 15:40

    Velmi som sa na tuto knihu tesila a po tejto recenzii som na nu namotana este viac 😊

    • Tak přejeme příjemné počtení! 😀

    • I used to eat these at a little hole in the wall in Los Angeles when I was a teenager. The apples were overly sweet, I’m sure cooked with corn syrup, so this is my &#1#;02cleaner&28228; version, but still sweet and delicious.

  2. Jolana na 22.6.2016 @ 14:19

    Máme ji doma a jsme z ní neskutečně nadšení. Krásný příběh, úžasné ilustrace a moc se nám líbí tónování barev do hnědé s červenými akcenty. Tuhle knihu musíte mít v rodinné knihovničce !

  3. To je tak kouzelné! Není nad tyhle knížky…

  4. Ach jeeee, zase dalsi knizka, kterou nutne potrebujeme 🙂 krasne zpracovana recenze

Komentář

  • LISTUJEME: Víš, co má v plínce myš?

    od na 15.6.2016 - 16 Komentáře

    Prcek z plen nespěchal. Já byla taky v klidu. Jenže pak ho přijali do školky. V našem společném životě se tak loni na jaře objevil první deadline a já jsem zareagovala tak, jak mívám v podobných situacích ve zvyku. Nakoupila jsem odbornou literaturu. Včetně téhle publikace. Co si o ní myslím?

  • Vánoční punč 2016. Ochutnejte a vyhrajte si kopu knížek pod stromeček!

    od na 1.12.2016 - 43 Komentáře

    Po roce je tu zas! Prosinec a s ním náš Vánoční punč. Adventní soutěž o ty nejkrásnější knížky, která se už loni setkala s velikým ohlasem. Jenže letos jsme se nějak víc rozjeli, a tak toho pro vás máme opravdu plný kotel. Chtěli byste vyhrát skvělé Mapy, Hravouku nebo Horáčkovu The Greedy Goat? Zkuste štěstí!

  • Říkanky celé bílé. Památka na Josefa Křešničku

    od na 24.3.2015 - 9 Komentáře

    Zima oficiálně skončila a ani letos jsme si sněhu moc neužili. Ale aby se neřeklo, že jsem nevděčná, na rozloučenou s ní vám ukážu jedno nádherné zimní leporelo. A především jeho autora. Josef Křešnička, v té době noční hlídač v JZD, psal pro děti rád. Hodně. A krásně.

  • Ema Naopak. Nikdy nezapomeneme! <3

    od na 1.3.2016 - 9 Komentáře

    Tahle knížka byla jako zjevení. Poté, co u nás v polovině osmdesátých let vyšla, získala si srdce snad všech malých čtenářů. Jednoduchá, vtipná, chytrá. Prostě Ema. Co je na ní tak neobyčejného? 

  • Mraveneček slaví 50 let. Ale jsou to docela smutné narozeniny

    od na 15.12.2014 - 5 Komentáře

    Polámal se mraveneček je klasika všech klasik. Jedno z nejznámějších a nejprodávanějších leporel vůbec. Všichni jsme ho měli. Je natolik populární, že v Albatrosu ho každoročně musejí v desetitisícovém nákladu dotiskovat. A já se už dlouho snažím přijít na to, proč někdo kupuje jiné vydání než reedici původního Sekory.

Vyhledávání

Najdete nás na Facebooku

… a zákulisí blogu poodhalujeme na Instagramu

Doporučujeme knížku

Dinosaurium